Základní body nástupnického plánu

Jak je zřejmé z předcházejících článků, nástupnictví a předání rodinné firmy je pro většinu zakladatelů jedním z nejnáročnějších životních projektů. A to zejména s ohledem na propojení systémů rodiny, vlastnictví a podnikání, kdy každý z těchto systémů funguje na zcela odlišných principech a vyžaduje odlišný přístup. Rodina je založena na emocích, byznys na výsledcích. Proto je vhodné k mezigeneračnímu předání přistupovat jako k samostatnému a pro rodinu i firmu zásadnímu projektu. Projektu, který má cíl, měl by mít rámec a pravidla a měl by být vhodně někým řízen a průběžně posouván a vyhodnocován.

Níže si stručně představíme obvyklé hlavní prvky nástupnického plánu, které pak dávají rámec vlastnímu nástupnickému procesu:

a) Shoda na vlastnické strategii – „společném snu“

Předpokladem pro společné pokračování členů rodiny ve správě firmy je buď rozhodnutí zakladatele či ideálně shoda zakladatele a nástupnického týmu na vlastnické vizi. Někdy se mluví o takzvaném „společném snu“, kdy toto neznamená, že do správy firmy a vlastnictví musí být zapojeni všichni členové rodiny. Například chceme firmu vybudovanou rodiči spravovat společně, jako rodinný tým, a pro tento účel chceme vytvořit strukturu správy naší firmy či skupiny.

b) Shoda na týmu, nastavení procesních a komunikačních pravidel

V případě komplexního nástupnického projektu je vhodné se shodnout na projektovém týmu, koordinátorovi či vedoucím, a nastavit alespoň základní procesní pravidla (kdo projekt vede, pravidla setkávání, sdílení informací atd.). Projekt mezigeneračního předání by měl ideálně zapojovat více členů rodiny (dle jejich věku, schopností a ochoty) a případně členů vedení rodinné firmy, a zároveň odborníky na relevantní oblasti (dle fáze projektu) – nástupnictví, právo, daně, HR a management, správa majetku, investice atd.

Pokračování článku a další díly naleznete na webu Svazu průmyslu a dopravy.

Sdílejte tento příspěvek

LinkedIn Twitter Facebook
Ikona šipka doleva Předchozí článek |